Nemáte to komu říci ?
Pomoc a rady v krizových situacích.
Napište mi ma můj e-mail : NadKost@seznam.cz
Napište mi, co Vás trápí a já se Vám pokusím pomoci.
Společně najdeme způsob, jak řešit danou situaci.
Má práce nespočívá v tom, abych vám radila, co máte nebo nemáte udělat. To, co bych udělala já, není vůbec důležité a nemusí vyhovovat Vám.
Každý člověk má svou vlastní cestu.
Pomohu Vám uvědomit si, co je pro vás nejdůležitější a co ne, naléz Vaše vlastní odpovědi.
Jen vy sami víte nejlépe, co je pro Vás dobré,
JEN SI TO MUSÍTE PŘIZNAT A UVĚDOMIT.
čtvrtek 2. května 2013
středa 1. května 2013
DENÍK OBYČEJNÉ ŽENSKÉ - pokračování
Další botu, špatné rozhodnutí jsem udělala, když jsem uvěřila, že k životu stačí pouze láska.
Znáte to. Zamilujete se a okamžitě máte na očích růžové brýle. Všechny signály, které Vám říkají, že je něco špatně, ignorujete.
Uvěřila jsem a doplatila na to. Vše se nabalovalo, až z toho bylo obrovské klubko lží jak ze strany mého přítele, tak i z mé strany, kdy jsem nechtěl vidět, jaký doopravdy je.
Jak on vše dovedl vysvětlit. Nepochopený, každý mu hází klacky pod nohy, proč to nejde atd.
Dnes s odstupem času mu za tuto lekci děkuji. Dnes vím, co nechci. Je také pravda, že si za vše mohu sama. Nikdo mě nenutil s ním být. Bylo to mé a pouze mé rozhodnutí, že se chci trápit.
Pochopitelně to není tak jednoduché, nechat odejít někoho, koho milujete. Moc to bolí. Ale někdy je lepší zažít tuto bolest rychle a intenzivně, protrpět si to, bychom mohli opět začít znovu věřit. Bolest po nějaké době odejde a my jsme o něco moudřejší. V opačném případě, když v takovém vztahu setrváme, budeme se léta a léta trápit a nebudeme šťastni. V horším případě nás takový vztah zničí. Zůstne z nás jen uzlíček nervů. Budeme ochromeni a neschopni se rozhodnout a v této agonii budeme pomalu umírat dlouho a dlouho. Vím to. Zažila jsem to.
Díky tomuto jsem si uvědomila, že si zasloužím něco lepšího. Že si zasloužím někoho, kdo mě bude sespektovat a milovat jen tak, za to, že existuji, a ne pro to, že mě potřebuje a využívá, aby se mu lépe žilo.
Pokud Vás ten dotyčný nemiluje, nic s tím nenaděláte. Dříve nebo později Vás stejně opustí, nebo se Vás bude držet jako klíště, dokud z Vás nevysaje všechnu energii a nepřiprví Vás o Vši důstojnost a schopnost se samostatně rozhodnout. Potom již není úniku.
Naštěstí mě zachránila před takovýmto osudem náhoda, nebo snad můj anděl strážný?
Nebyl jsem schopna ukončit tento vztah. Zkusila jsem to 2x a jako nějaký masochista jsem se opět nechala vtáhnout do této hry.
Zachránilo mě až to, když můj přítel odjel za prací do ciziny, kterou jsem mu sehnala a tam si našel novou přítelkyni. Sice mě to semlelo, když jsem se to dozvěděla a chvíli to trvalo / asi rok /, než jsem se z toho dostala, ale dnes je mi dobře. Už se nelkepu, co se stane, co udělá, čím mi zase ublíží.
Před nedávnem jsem byl vystavena zkoušce.Opět jsem dostala možnost se vrátit. To když mě navštívil. Tentokrát jsem mu řekla, že si nepřeji jakýkoliv kontakt s ním. Vím, že by to pro mě nedopadlo dobře, protože i přezevšechno, co mi udělal, ho mám v srdci. Opravdu jsem ho milovala.
Znáte to. Zamilujete se a okamžitě máte na očích růžové brýle. Všechny signály, které Vám říkají, že je něco špatně, ignorujete.
Uvěřila jsem a doplatila na to. Vše se nabalovalo, až z toho bylo obrovské klubko lží jak ze strany mého přítele, tak i z mé strany, kdy jsem nechtěl vidět, jaký doopravdy je.
Jak on vše dovedl vysvětlit. Nepochopený, každý mu hází klacky pod nohy, proč to nejde atd.
Dnes s odstupem času mu za tuto lekci děkuji. Dnes vím, co nechci. Je také pravda, že si za vše mohu sama. Nikdo mě nenutil s ním být. Bylo to mé a pouze mé rozhodnutí, že se chci trápit.
Pochopitelně to není tak jednoduché, nechat odejít někoho, koho milujete. Moc to bolí. Ale někdy je lepší zažít tuto bolest rychle a intenzivně, protrpět si to, bychom mohli opět začít znovu věřit. Bolest po nějaké době odejde a my jsme o něco moudřejší. V opačném případě, když v takovém vztahu setrváme, budeme se léta a léta trápit a nebudeme šťastni. V horším případě nás takový vztah zničí. Zůstne z nás jen uzlíček nervů. Budeme ochromeni a neschopni se rozhodnout a v této agonii budeme pomalu umírat dlouho a dlouho. Vím to. Zažila jsem to.
Díky tomuto jsem si uvědomila, že si zasloužím něco lepšího. Že si zasloužím někoho, kdo mě bude sespektovat a milovat jen tak, za to, že existuji, a ne pro to, že mě potřebuje a využívá, aby se mu lépe žilo.
Pokud Vás ten dotyčný nemiluje, nic s tím nenaděláte. Dříve nebo později Vás stejně opustí, nebo se Vás bude držet jako klíště, dokud z Vás nevysaje všechnu energii a nepřiprví Vás o Vši důstojnost a schopnost se samostatně rozhodnout. Potom již není úniku.
Naštěstí mě zachránila před takovýmto osudem náhoda, nebo snad můj anděl strážný?
Nebyl jsem schopna ukončit tento vztah. Zkusila jsem to 2x a jako nějaký masochista jsem se opět nechala vtáhnout do této hry.
Zachránilo mě až to, když můj přítel odjel za prací do ciziny, kterou jsem mu sehnala a tam si našel novou přítelkyni. Sice mě to semlelo, když jsem se to dozvěděla a chvíli to trvalo / asi rok /, než jsem se z toho dostala, ale dnes je mi dobře. Už se nelkepu, co se stane, co udělá, čím mi zase ublíží.
Před nedávnem jsem byl vystavena zkoušce.Opět jsem dostala možnost se vrátit. To když mě navštívil. Tentokrát jsem mu řekla, že si nepřeji jakýkoliv kontakt s ním. Vím, že by to pro mě nedopadlo dobře, protože i přezevšechno, co mi udělal, ho mám v srdci. Opravdu jsem ho milovala.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)