Domácí chléb, téměř bez práce

Zde najdete jednoduchý recept na domácí chléb, který svede každý.

Domáci chlieb, takmer bez práce

http://varecha.pravda.sk/recepty/domaci-chlieb-takmer-bez-prace-/47559-recept.html

Írsky chlieb zo špaldovej múky - nemiesený, nekysnutý a rýchly (fotorecept)

http://varecha.pravda.sk/recepty/irsky-chlieb-zo-spaldovej-muky-nemiesany-ne/45079-recept.html

Domáci chlieb v rúre-zemiakový (chrumkavá kôrka)

http://varecha.pravda.sk/recepty/domaci-chlieb-v-rure-zemiakovy-chrumkava-kor/33251-recept.html

Pšenično-ražný tmavý rascový chlieb (fotorecept)

http://varecha.pravda.sk/recepty/psenicno-razny-tmavy-rascovy-chlieb-fotorec/14538-recept.html

Jiná dimenze

Hledáte neobvyklý zážitek ?

Pokud hledáte něco jiného, než běžné, standardní ubytování, jste zde správně.

    Vraťte se v čase. 

    Vychutnejte si jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru večera při svíčkách s někým, kdo je Vám blízký a nechte se unášet fantazií, zahaleni do hřejivého tepla sálajících kachlových kamen.

Více najdete na :

Více zde: http://pronajem-prostor.webnode.cz/

Více zde: http://pronajem-prostor.webnode.cz/

O ČEM PŘEMÝŠLÍM - pravda či lež

Zde budu psát o věcech, nad kterými jsem strávila mnoho času přemýšlením a které se týkají boha, dobra a zla, jak vše funguje, náš osud, odměna a trest, láska a nenávist, proč tu jsme, proč jsou lidé takoví, jací jsou, máme na výběr a mnoho jiného.

Jsou to pouze mé vlastní závěry a nikomu je nenutím. 

Přeji si jen,  aby se každý, kdo si je přečte, nad nimi zamyslel.  A pokud najde alespoň malý kousek odpovědi na své otázky, či své pátrání, pak budu jedině ráda, že jsem mohla pomoci.

DOBRO A ZLO

Kde se bere zlo ? Je to dílo ďábla ?

Co je to dobro a co je to zlo ?

Může existovat jedno bez druhého ?

 

Jsou to pouze názvy vjemů a pocitů, které jsme si my lidé vytvořili na základě našeho cítění a naší morálky, hodnot, co je a není správné a také na základě společenských hodnot, společenského chování a jeho přijatelnosti.

Tato dvě slova, dobro a zlo existují jen díky našemu uvědomění si.

Když se na vše podíváme z jiného úhlu, bez osobního zaujetí, zjistíme, že zlo nebo dobro jako takové neexistuje.
Je to pouze energie, která obsahuje plus a mínus. Něco jako magnet. Pokud je tato energie kladná, říkáme jí dobro. Pokud je záporná, říkáme jí zlo. A vše záleží jen na našem chování. Na tom, jakou energii, jakou její polaritu přijímáme a vydáváme do svého okolí.

Vezměte si přírodu a její řád, zrození a zanikání. Plus a mínus. Musí to tak být, aby bylo vše v rovnováze.
Příroda a zvířata fungují na tomto principu. Sice mají pocity, ale nepřemýšlí nad tím,  proč, jako my lidé. Tyto pocity mají spojeny s nějakou zkušeností a vjemem. Prostě a jednoduše žijí. Silnější sežere slabšího. Slabší zemře a přežije jen zdravý a silný jedinec, který zaručí přežití do budoucna. A nikdo nepřemýšlí nad tím, že je to špatné, že je to zlo. I my lidé říkáme, že je to v pořádku, protože je to příroda a tak to má být.
Tak proč je to u nás jiné ?  Proč se tak snažíme obelstít přírodu a její zákony. My již nejsme příroda ? Jsme, ale díky tomu, že si uvědomujeme, máme pocity, city a emoce a přemýšlíme nad vším, rozebíráme a pitváme, se vše změnilo. Pokud se trápíme, cítíme bolest. Pokud jsme štastní, cítíme opojný pocit blaha. A k tomu další pocity jako strach, závist, touha, nenávist atd. Toto příroda nezná. Tyto pocity máme poze my lidé díky našemu uvědomování si.
V každé bytosti na této planetě je dobro a zlo bez rozdílu. Jsme energie. Celým naším tělem prochází energie. Jsme z ní stvořeni. Buňky pracují a vytvářejí energii. Myšlenka je energie. Každý náš pohyb je energie. Celé naše fyzické tělo vzniklo z energie. I naše duše, naše vědomí, naše mysl je určitý druhvibrace, tedy energie. Naše vlastní podstata je energie. Energii přijímáme ze všeho kolem sebe a také ji ze sebe vydáváme zpět do svého okolí svým chováním,myšlením, jednáním, řečí, emocemi. A energie má klad a zápor. Většinou jsou v rovnováze, nebo by měli být. Ale díky okolním vlivům se tato rovnováha mění. A my pak tuto energii předáváme dál. Vydáváme ji ze sebe do okolí.

Zde hraje důležitou roli i naše karma, náš karmický úkol, který jsme dostali, nebo lépe řečeno jsme si pro sebe přichystali. Protože vše se vším souvisí. Nemůžeme vědět, co je a není správné, pokud nemáme vlastní zkušenost. Např. pokud nezažijeme na vlastní kůži bezpráví, nemůžeme mu porozumět. Porozumět tomuto pocitu. Představa neznamená znát. 

Důležité je pochopit, že dobro a zlo je pouze energie buď kladná nebo záporná a které jsme my lidé dali název.
Energie, kterou jeden může vnímat jako dobrou a jiný jako špatnou.
Je to jen o pocitech. 

Láska je také jen pocit a přesto má mnoho podob a názvů.  Někdo mne bude milovat , dávat mi lásku a přesto mi může být tato láska nepříjemná. 

Možná, že se mnou nebudete souhlasit, ale pokusím se to vysvětlit.
Vše je jenom energie. Každý váš pohyb, každá vaše myšlenka, každý váš pocit je energie. Pokud se naruší rovnováha, převáží buď dobro – kladná energie, nebo zlo – záporná energie.
A tato rovnováha se naruší tím, že pocity začneme rozebírat a analyzovat. Proč, jak, co bude, co bylo, proč to chci či nechci. A začneme v mysli utvářet různé scénáře různých situací.

Pokud někdo dojde osvícení, tak by se dalo říci, že je na úrovni boha. To znamená, že dobro a zlo, kladná a záporná energie v něm je v naprosté rovnováze. Tento člověk neanalyzuje své city a pocity. Přijímá vše tak, jak to je. Bolest i radost. Je smířený se vším, co vidí a cítí. Protože chápe a ví. Nemá potřebu vyvolávat hádky, bojovat, toužit, poučovat, vysvětlovat, milovat. Vše je jeho součástí. Miluje vše a každého. Ale tato láska je úplně jiná, než jakou známe my lidé. Prostě v něm je. Je klidná, mírná, hřejivá, konejšivá, něžná a laskavá, neomezující, nesobecká, pokorná, která si neklade žádné podmínky. Která nemá potřebu se ukazovat na odiv. Není to láska, která vzniká díky naším emocím a chemickým pochodům v našem těle a mozku. Je to láska na jiné úrovni díky energii, která je v naprosté rovnováze. Tato láska nebolí, nezraňuje ani neničí.

Zlo vznikne naopak tím, že dáme průchod svým citům, touhám a potřebám v závislosti na rozumu, plánování a rozhodování.

Takže žádný ďábel. Pouze my sami sobě činíme zlo svým vlastním chováním, jednáním a myšlením. Svými potřebami a touhami, jeden druhému i sami sobě.

Zkuste si představit, jak by to vypadalo, kdyby zde na zemi vymizelo zlo a byla zde pouze láska. Všichni bychom byli jako na nějaké droze. Bez zábran. A jak bychom fungovali ? Je to nepředstavitelné a nemožné.
Tento pocit a jeho nápor na náš mozek a organismus, jeho koncentraci bychom nezvládli. Nezvládli bychom tuto naši pozemskou a tělesnou lásku. Zbláznili bychom se.

Zatím jsme nedokonalí. Dokud budeme mít ta těla, která máme a mozek, jaký máme, tak se stále budeme potýkat s fyzickými vjemy a potřebami. Muselo by se změnit naše myšlení a to znamená změnu našeho vědomí.
Museli bychom být tak vyspělí, že náš mozek by začal pracovat a fungovat úplně jinak, na jiné úrovni, na jiné vlnové délce. Museli bychom mít rozšířené vnímání, kdy bychom vše viděli, věděli a chápali. Věděli bychom, jak vše se vším souvisí a vše na sebe navazuje. Minulost i daleká budoucnost, kterou ovlivňujeme. Viděli bychom čas i prostor a všechny události. Museli bychom se změnit na osvícené a moudré bytosti.
Ale dokud budeme mít tato fyzická těla, není to možné.

Pouze se můžeme snažit dělat správná rozhodnutí achovat se tak, abychom se za své činy nemuseli stydět sami před sebou. A doufat, že příště to vyjde.

 

DENÍK OBYČEJNÉ ŽENSKÉ - pokračování

Nový začátek ?

Tak jsem si sbalila to nejnutnější a v neděli odpoledne jsem nasedla do autobusu směr Praha. Bylo to pro mě něco hrozného. Začít úplně od začátku, bez ničeho. Bez bydlení, bez práce, bez peněz. Vše, co jsem měla ráda, bylo najednou pryč . Mé věci, květiny, lidi. Musela jsem se nastěhovat ke své prostřední dceři do pronajatého pokoje v suterénu, kde je i v létě zima.
Hned první den po mém příjezdu jsem zašla do agentury, která zprostředkovává práci. Myslela jsem si, že vše bude dobré, když si mě pozvali na pohovor. Že mám práci.
OMYL !!!
Byla to jedna z mnoha agentur, kterou provozují ruští občané a sjednávají práci a jednorázové brigády pro své krajany žijící v Čechách. 

Bydlíme společně v jedné místnosti. Moje dcera mi dává dosti nevybíravým způsobem najevo, že ji omezuji a jsem jí na obtíž.
No, ona je taková. Mrzí mě to, ale to je vlastně jenom můj problém.
Musím se na to podívat také z jejího pohledu.
A tak začalo mé nové dobrodružství, nový život.

DENÍK OBYČEJNÉ ŽENSKÉ - pokračování

DENÍK OBYČEJNÉ ŽENSKÉ - pokračování

Omlouvám se za dlouhou odmlku. Neměla jsem počítač ani přístup na internet a dokonce jsem za tu dobu zapomněla veškerá přístupová hesla.

Takže, musela jsem vše opustit a začít úplně od začátku. Bylo mi hrozně. Bez peněz, bez bydlení, bez práce, bez jakéhokoliv majetku. Byla jsem odkázaná na pomoc lidí kolem mě. Hlavně na mou prostřední dceru, která mě vzala k sobě. Bydlela jsem s ní v jedné místnosti a půl roku hledala práci. Bezvýsledně. Nakonec se vše vyřešilo samo, jako obvykle. Začala jsem jezdit na Zbraslav a pomáhat v malé hospůdce. Mezi tím jsem bydlela u své sestry, abych nemusela každý den dojíždět. A přes ní jsem sehnala práci v místním papírnictví jako prodavačka. Sice na černo, ale zaplať pánbůh. A mezi tím jsem sehnala vlastní bydlení v malém rodinném domečku. Opět náhoda, nebo osud? Vždy jsem si přála bydlet v podkrovním bytě a najednou se mi to splnilo. Nejlepší na tom je, že jsem vůbec nevěděla, jak byt vypadá. Pouze jsem věděla, že ho chci. Proč? Jak?

Začala jsem si vydělávat a dnes jsem v pohodě. Mohu si dopřát vše, co potřebuji. Jako starý-nový počítač.

Mám báječného domácího, fajn spolubydlící, mnoho nových přátel, chodím na kursy angličtiny, maluji obrázky, píšu knížku o ezoterii, pomáhám lidem kolem sebe a jsem spokojená. 

A víte, co je na tom všem nejzajímavější? To, co mě potkalo, bylo to nejlepší, co se mohlo stát. I když v tu chvíli to tak nevypadalo.

Poučení! 

Nikdy to nevzdávejte. Nevíte, co na vás čeká.