Dnes budu psát o tom, zda lze změnit osud, nebo je pevně dán a nic s tím nenaděláme ?
Jak je možné, že někteří lidé vidí budoucnost. Vidí věci, které se ještě nestaly.
Jak funguje intuice?
Jak je možné, že vidíme budoucnost ?
Tento článek a mé zamyšlení nad otázkou, jak je možné vidět budoucnost vychází z mých vlastních zkušeností, tak, jak jsem to pochopila já. V žádném případě vám ho nevnucuji a nemusíte s ním souhlasit. Každý člověk má své vlastní zkušenosti a svůj vlastní názor.
Tak tímto problémem, nebo spíše touto otázkou jsem se zabívala něco přes pět let a vysvětlení bylo přitom tak prosté a jednoduché. I když pro některé lidi je to stále něco, co není z jejich pohledu možné. Podle nich nelze vidět budoucnost. Také jsem si to myslela a celou dobu jsem přemýšlela, jak mohu vidět věci, které se ještě nestaly i dva roky dopředu. Je vše dáno a naplánováno dopředu ? I osud ? Říká se přeci, že svůj osud si volíme sami a můžeme ho změnit, pokud budeme chtít.
Jsem napojená na myšlenky druhých ? Když někdo nad něčím přemýšlí, já jsem zrovna na příjmu ? Nebo se nějakým způsobem ohýbá čas, takže já můžu být zároveň v současnosti i budoucnosti nebo minulosti ? Mám schopnost vidět čas ? Nebo mám schopnost vidět myšlenky druhých ?
No, řeknu vám, že tak trochu od každého. Ale pokud patříte mezi ty, kteří jsou ateisté a nevěří na tajemno, anděly, inkarnaci, osud a ostatní, tak nebudete vůbec vědět a chápat, o čem tady mluvím. A začnete se hned rozčilovat a bouřit, co je to za pitomost. A máte na to plné právo. Jsou lidé, kterým není dáno vidět za oponu a tudíž nemohou nikdy zažít okamžiky, kdy se kolem nich dějí zvláštní věci a oni je svým jemným smyslem zachytí. A pokud se tak přeci jenom stane, protože každý má tuto schopnost od pradávna, jen ji přestal používat a zapoměl, snaží se to racionálně vysvětlit, nebo na to prostě zapomenou a hodí to za hlavu.
A my ostatní nad tím začneme přemýšlet.
Je zajímavé, že tyto schopnosti, vidět neviditelné, máme všichni , jako malí. Naše mysl je otevřená a schopná přijímat všechny signály z celého vesmíru. Do určitého věku je schopná si i pamatovat naše minulé životy, nebo jeho útržky, místa a lidi. Postupem času, tak, jak sbíráme informace a zkušenosti, ale i výchovou a tlakem společnosti s důrazem na analytické myšlení, tím, jak je náš mozek zahlcen spoustou informací a vědomostma, tyto schopnosti ztrácíme. A pokud se nám poštěstí něco zahlédnout, bereme to jako halucinaci či sen. Nebo se stydíme o tom někomu říci, aby si ostatní nemysleli, že jsme se zbláznili.
A přitom ten svět tam za oponou je skutečný. Vemte si energii. Energie je, byla a bude. Je nezničitelná. Mění se jen z jedné formy do druhé. I naše tělo a vše kolem nás je energie. Každá naše buňka, molekula je vytvořena z energie. To je fyzika. A co se stane, pokud zemřeme ? Co se stane s naší energií ? Zákonitě se přemění z jedné formy do druhé. A myšlenka ? Opět je to jen energie, vyslaná naší myslí. A tato myšlenka/energie získá formu, stane se skutečností tam za oponou. Vím, je to nepředstavitelné. Je to stejné, jako když si chcete představit/vidět čas nebo prostor, který je nekonečný. My dokážeme vidět pouze 3 rozměry. 4 rozměr - čas, již nevidíme a přesto existuje, natož pak vidět 5 rozměr a další a další. Přitom je již vědecky dokázáno, že těchto prostorů a rozměrů ba i paralelních vesmírů je nekonečná řada. To je mazec, co ?
Na samém začátku existovala jen energie bez hmoty, která se rozpínala do všech stran. Později, díky působení fizikálních a chemických procesům uvnitř této energie začala vznikat hmota. A po hmotě následovala živá hmota. A my/naše duše/ naše části vědomí, jsme se v této době, na samém začátku, kdy jsme neměli fyzická těla, a byli jsme jen pouhou energií, neomezeně pohybovali všemi prostory a dimenzemi a měli jsme všechny poznatky.
Jen zkušenost, jaké to je, mít živé hmotné tělo se vším všudy, nám chyběla. Proto se části energie oddělili od celku a vtělili se do různých živých forem. Přitom jim zůstali všechny schopnosti a poznatky, které měli. Tak také vznikly některé bájné a mýtiské bytosti jako draci, jednorožci, víly, skřítci, elfové atd. Později byli tyto bytosti nuceny opustit tuto dimenzi a usadit se v jiné, z důvodu přežití. Mohou se však libovolně pohybovat všemi dimenzemi.
Co se stalo, že se naše energie/duše stále opětovně inkarnuje ?
Postupem vývoje na Zemi ale i v jiných galaxiích celého Universa a stupněm vyspělosti těchto živých forem se stalo, že začali podléhat základním živočišným pudům, vyžívat se v nich a vědomě je vyhledávali. Posléze pak negativním lidským vlastnostem a své schopnosti a znalosti začali využívat ve svůj vlastní prospěch. Přednost měl jedinec nad většinou. Přestali se chovat a žít podle Božích zákonů/zákonů Universa. Původní energie, která byla jen čisté dobro a láska se změnila díky těmto vlastnostem a zkušenostem na energii, která s tou původní neměla nic společného. Když se potom některá z nich chtěla vrátit zpět, domů a stát se opět součástí celku, již to nešlo. Bylo určeno, že tato energie/duše nebo vědomí se bude tak dlouho opětovně vtělovat, učit se a sbírat zkušenosti, co je a co není správné, dokud se neočistí od těchto negativních vlastností a nebude se moci vrátit zpět, opět jako čisté dobro a láska.
Dalo by se říci, že naše duše byla poslána na převýchovu.
Také bylo učiněno opatření, aby vtělená duše nemohla používat své nadsmyslové schopnosti a tím si to ulehčila. Na to dohlíželi jiné vyspělé formy, které tyto schopnosti zablokovaly. Tím, jak se duše postupem času učí a roste, se jí pootvírají vrátka k těmto schopnostem, které pak dostává darem, jako odměnu za své snažení.
V této době byly také uvolněny formy energie, které nám měli pomáhat na naší cestě. Dostali podobu andělů, mistrů, učitelů, avatarů atd. Tyto bytosti přebývají v jiných dimenzích, než kterou známe a vidíme a mohou se všemi libovolně pohybovat, to znamená, že se mohou přemisťovat i v čase.
Tam za oponou, v jiné dimenzi a prostoru existuje vše, co si lze představit a co naše mysl dokáže stvořit. Stačí myšlenka a ta se hned zformuje. Můžeme ji různě měnit a přetvářet dle libosti. Můžeme se pohybovat a přemisťovat na ohromné vzdálenosti, protože čas je relativní. Ve formě energie můžeme vidět čas /4 rozměr i všechny jeho úseky najednou/5 rozměr. Jak je dlouhá vteřina, nebo hodina ? Tady na zemi jsme si určili parametry pro čas, abychom si ho dovedli představit, ale ve skutečnosti nevíme, jaký je, protože ho nedokážeme vidět. Možná, že rok zde na zemi, tak, jak ho známe, je ve skutečnosti tam nahoře setina vteřiny, nebo ještě méně.
A jak je tedy možné vidět minulost, nebo budoucnost ?
Díky energii/myšlence, která se pohybuje neomezeně všemi prostory, jak do minulosti, tak do budoucnosti a vidí vše zároveň. Protože ve skutečnosti žádná minulost ani budoucnost není. Vše probíhá současně.To je ten 5 rozměr/Čas, který my, pozemšťané, nevidíme. Je to trošičku složitější. Naše podstata/duše/vědomí je součástí celku/universa,se kterým jsme spojeni. A tam je vše již zaznamenáno ve formě myšlenky budoucnosti nebo otisku minulosti. My, pokud chceme, máme k těmto záznamům, říká se jim kolektivní vědomí, přístup.
Jak jsem již napsala, jde tu vždy jen o energii a o její formu. Naše tělo je energie, obal kolem těla/co vyžařujeme, je energie, naše myšlenka je energie atd. Naše mysl a tím pádem i naše fyzické, hmotné tělo, je spojeno s naším vyšším já, které je někde tam nahoře, daleko a daleko, v některé z dimenzí, kterou neumíme vidět ani se do ní dostat klasickým způsobem, jaký známe. Naše vyšší já má přístup ke všem informacím. Nejen o nás, ale i o druhých i o jiných světech a jiných bytostech v celém vesmíru, jak z minulosti, tak z budoucnosti, protože čas zde neexistuje a vše se děje zároveň.
Tyto informace může vidět a získat díky myšlence/jejího otisku a přenosu energií každé bytosti do prostoru. Toto spojení, přenos energie/informací mezi námi a naším vyšším já vykonává naše duše/opět druh energie, která je naší součástí. Ta pak našemu vyššímu já předává veškeré informace a naopak. Pokud se napojíme na naše vyšší já, máme i my v současnosti přístup k těmto informacím. Můžeme vidět vzdálenou minulost kohokoliv nebo naopak budoucnost, která se ještě nestala, ale v tomto prostoru již existuje díky neexistenci času z pozemského hlediska. Můžeme tak dostat informaci o nějakém převratném objevu, který teprve bude, nebo byl již vymyšlen někde úplně jinde, v jiné dimenzi nebo galaxii a který se díky nám stane skutečností / energie se stane hmotou.V této dimenzi/prostoru jsou uloženy díky všem vyšším já veškeré informace, dění a záznamy ve formě energií, nebo chcete-li otisků, ke kterým má každé vyšší já přístup. Jak jsem řekla, neexistuje zde čas ani prostor a každá energie/myšlenka, čin, se dá převést na formu nebo záznam. Proto lze vše vidět. Je to jakási knihovna, ve které je zaznamenáno všechno dění od samého počátku, kdy nebylo nic. Jen samotná energie bez formy a hmoty. A je opět jen na nás, na naší mysli, tudíž energii, jak tyto záznamy budeme číst.
Další důležitou roli v tomto vidění budoucnosti zaujímá inkarnace.
Každá lidská bytost se po smrti stane energií. Tato energie/duše, nebo chcete-li naše vědomí opouští fyzické tělo a odchází do jakéhosi meziprostoru, kde čeká na další krok na své cestě, do barda, kde předstoupí před jakýsi tribunál a kde je konfrontována se svým životem. Během jedné setiny vteřiny prožije nanovo celý svůj život se všemi pocity a zažívá také pocity ostatních lidí, se kterými se ve svém životě setkala. Je to takové bilancování/hodnocení svého života a dalo by se říci, že je to jakýsi soud a očistec v jednom. Tam každý zakusí to, co udělal dobře a co špatně i se všemi pocity a následky. V tomto čase již nemáme své fyzické tělo, ale vše cítíme, jako bychom ho měli. Tento pocit nám umožňuje zažít naše vyšší já , ve spolupráci s ostatními já/sdílení informací, které si vše pamatuje. Zde si plně uvědomujeme své činy a vše chápeme. Zde je nám vše jasné, protože v tuto chvíli jsme součástí něčeho většího, co nezná zlo, ale poze lásku.
Zde si také sami určíme svůj trest, nebo lekci, kterou musíme projít při svém dalším narození, abychom napravili to, co se nám nepovedlo. Protože v tuto chvíli je pro naši duši nejdůležitější vrátit se zpět a splynout s Universem/Bohem. To je náš pravý a jediný domov.
Zde neexistuje bolest, nemoci, trápení. Zde je jen láska, která je bezvýhradná a nekonečná a kterou cítíte všude kolem sebe. Je vámi prostoupena, jste z ní utvořeni a jste její součástí celým svým bytím. Nedokážu Vám popsat, jaké to je, protože pro tyto pocity neexistují v naší řeči žádná slova. Nic na této zemi se tomu nevyrovná. Určitě víte, jaké to je, když někoho milujete a on miluje vás. Co při tom cítíte. A nyní to znásobte milionkrát. Pociťujete a zažíváte lásku od milionu lidí, kteří vás jenom milují a dávají vám to pocítit, aniž by po vás cokoliv chtěli a to vše najednou. Nepředstavitelné. Já vím.
Našim soudcům/porotě nepřísluší nás soudit. Tak činíme my sami. Sami sobě jsme spravedlivými soudci a my sami si určíme spravedlivý trest. Tento tribunál nás/duši pouze vyslechne a pomůže duši pochopit některé věci.
Následuje doporučení , jak by měl probíhat náš další život a naplánování naší příští inkarnace/návrat na zemi a opětovné vtělení duše. My sami si pak na základě tohoto doporučení naplánujeme kdy, jak, kam a komu se narodíme, i celý náš život se základními body tak, abychom měli možnost napravit nebo dokončit to, co se nám nepovedlo, nebo abychom pomohli jiným duším v jejich růstu. To je také velice důležité. Proto se někdy narodíme a žijeme jen pár hodin, abychom například pomohli zakusit jiným duším a jejich vyššímu já pocit ztráty v rámci lekcí, které si tyto duše naplánovali a které jsou našimi rodiči.
Po tomto soudu naší duše je nám odpuštěno a naše duše je opět čistá a lehká. Zapomene na to, čím nebo kým byla. Tato zkušenost a informace zůstává a je součástí vyššího já. Duše je jen jakýmsi nosičem informací. Jejím hlavním úkolem v tuto chvíli je příprava a čekání na novou inkarnaci.
V této době plánování , příprav a čekání na novou inkarnaci pobýváme na krásném místě, kde se cítíme nejlépe. Setkáváme se s ostatními dušemi, které patří do našeho života a ještě se nenarodili. Možná potkáváme i ty, které jsou již inkarnovány, ale to nevím přesně. Možné by to bylo vzhledem k tomu, že se duše může libovolně pohybovat mezi oběma světy/dimenzemi.
A tím vzniká prostor pro to, že můžeme tak přesně vidět budoucnost, se všemi detaily. Ona totiž již existuje ve formě myšlenky/energie, která se dá zhmotnit.
Náš život je naplánován a dán v těch hlavních, podstatných bodech. Nelze ho změnit.
Lze změnit jen nepodstatné věci. Občas se však něco přihodí, něco, co není naplánováno. I zde hraje určitou roli náhoda. Ale nakonec se stejně vše odehraje dle naplánovaného scénáře, jen o trochu déle.
Teď asi namítnete, že je to nespravedlivé, protože si nic z minulých životů jako člověk, nepamatujete. Nevíte, co jste udělali špatně, co dobře, komu jste ublížili atd. A už vůbec nechápete tu nespravedlnost, že ti nejhorší se mají dobře, zatímco ty hodné postihne nějaké neštěstí. Máte pravdu. Z lidského pohledu , v rámci jednoho života na planetě Zemi, je to nespravedlivé, ale z vyššího, božského pohledu a řádu je vše v pořádku.
Naše duše se má zdokonalovat. Ta nepodléhá pozemskému řádu a času. Má na to celou věčnost, protože je nesmrtelná.
A pokud bychom věděli, co jsme udělali, rozhodovali bychom se podle toho a ne podle našeho svědomí a cítění. Tím by se neše učení a růst naší duše k dobru zastavil.
Uvedu příklad : Někdo si naplánoval život v luxuxu a bohatství, aby zažil, jaké to je, být bohatý, protože předešlý život byl chudý a říkal si, jak by pomáhal druhým, kdyby měl tu možnost. A když se tak stane, je potom jen na něm, jak s tím naloží. Buď bude pomáhat druhým a bude k nim štědrý, nebo bude lakomý a hamižný. Zapoměl a nepamatuje si, že v předešlém životě zakusil na vlastní kůži, jaké to je, být chudý. To je to, proč si to nepamatujeme. Vše je o naší svobodné vůli, jak budeme žít a jak se svým životem naložíme. Vždy máme na výběr. Vzdát to, nebo se s tím poprat a žít podle svého nejlepšího svědomí a přesvědčení tak, abych se za svůj život nemusel stydět a omlouvat před tribunálem.
Když si to shrneme, znamená to že : věštec, prorok, léčitel či kartář vidí budoucnost díky tomu, že se dokáže napojit na své vyšší já a tím pádem na veškeré záznamy jak z minulosti, tak z budoucnosti, které jsou uloženy v pomyslné knihovně/všechna vyšší já sdílejí veškeré informace. Ty jsou potom v mozku dešifrovány a převedeny na takovou formu záznamu, jaká komu vyhovuje. Někdo vidí symboly, někdo kousky děje, jiný vidí celou událost jako v reálu a jiný zase vidí duchovní bytosti, které k němu hovoří atd.
U snů se vám může zdát celý děj, který se odehraje přesně tak, jak má. Nebo ho vidíte prostřednictvím sebe, kdy se děj z budoucnosti děje přímo vám, i když se vás netýká a patří úplně cizím lidem. A do toho se přimýchají různé symboly, vaše vlastní zážitky a lidé, které jste viděli během dne. Pak je velice těžké rozeznat, co je a co není budoucnost. Chce to praxi , pozorování a zapisování si těchto snů. Po určité době a zkušenostech se pak naučíte rozlišovat, co je a co není věštecký sen.
V případě intuice a u vykládání karet je to trochu jiné. Ale vždy je to stejné. Takové blik, kdy víte nebo tušíte, protože jste to kouskem oka zahlédli, ale hned je to pryč a zůstane vám jen takový mlhavý pocit a vy přemýšlíte, zda to byla skutečnost, nebo se vám to jen zdálo. Nebo prostě víte.
U léčitelů je to zase schopnost vidět věci, které normální, obyčejní lidé nevidí. Jsou schopni zachytit a vidět jemné vibrace, jako auru, nebo vidět lidské tělo jako pod rentgenem. I oni jsou napojeni na vyšší já a tímto způsobem dostávají informace. Jejich mozek je pak převádí do pro ně srozumitelné řeči v podobě vidění začínající nemoci atd.
