DENÍK OBYČEJNÉ ŽENSKÉ - pokračování
Omlouvám se za dlouhou odmlku. Neměla jsem počítač ani přístup na internet a dokonce jsem za tu dobu zapomněla veškerá přístupová hesla.
Takže, musela jsem vše opustit a začít úplně od začátku. Bylo mi hrozně. Bez peněz, bez bydlení, bez práce, bez jakéhokoliv majetku. Byla jsem odkázaná na pomoc lidí kolem mě. Hlavně na mou prostřední dceru, která mě vzala k sobě. Bydlela jsem s ní v jedné místnosti a půl roku hledala práci. Bezvýsledně. Nakonec se vše vyřešilo samo, jako obvykle. Začala jsem jezdit na Zbraslav a pomáhat v malé hospůdce. Mezi tím jsem bydlela u své sestry, abych nemusela každý den dojíždět. A přes ní jsem sehnala práci v místním papírnictví jako prodavačka. Sice na černo, ale zaplať pánbůh. A mezi tím jsem sehnala vlastní bydlení v malém rodinném domečku. Opět náhoda, nebo osud? Vždy jsem si přála bydlet v podkrovním bytě a najednou se mi to splnilo. Nejlepší na tom je, že jsem vůbec nevěděla, jak byt vypadá. Pouze jsem věděla, že ho chci. Proč? Jak?
Začala jsem si vydělávat a dnes jsem v pohodě. Mohu si dopřát vše, co potřebuji. Jako starý-nový počítač.
Mám báječného domácího, fajn spolubydlící, mnoho nových přátel, chodím na kursy angličtiny, maluji obrázky, píšu knížku o ezoterii, pomáhám lidem kolem sebe a jsem spokojená.
A víte, co je na tom všem nejzajímavější? To, co mě potkalo, bylo to nejlepší, co se mohlo stát. I když v tu chvíli to tak nevypadalo.
Poučení!
Nikdy to nevzdávejte. Nevíte, co na vás čeká.
Žádné komentáře:
Okomentovat