Před a po sametové revoluci. Jak se žije rozvedené matce s třemi dětmi.

Něco málo o mě, aneb jak to všechno začalo.


Je mi 53 let a vlastně celý svůj život jen hledám zaměstnání.
Jak říkala jedna moje známá : já nehledám práci, té mám doma dost.

Poprvé jsem s tím začala po dokončení střední průmyslové školy.
Začala jsem pracovat ve výzkumném ústavu jako kreslička strojních výkresů. Bylo to velmi hezké období, kdy jsem poznala spoustu přátel i svého manžela. Jediné, co v té době nebylo až tak dobré, byl plat 1.700,- Kč.

Pak následovalo zamilování, chození, svatba, narození tří dětí, mateřská a šťastný / nešťastný konec, rozvod.

A v té době to vše začalo.
Byla sametová revoluce a vše bylo na ruby. Spousta pracovních míst a pozic se rušila a tak i já, jako mnoho jiných, jsem přišla o své zaměstnání a tím pádem i o pravidelný příjem. V té době mi končila mateřská dovolená a já se měla vrátit zpět do práce. Mimochodem mateřská nic moc. Měsíčně 2.600,- Kč a k tomu výživné na 3 děti ve výši 1.200,- Kč, celkem tedy 3.800,- Kč pro jednoho dospělého a 3 děti. Nevěděla jsem, co zaplatit dřív. Zda nájem, nebo inkaso, nebo boty dětem atd.  Prostě BOMBA.
Co teď?
Začala jsem hledat zaměstnání. Nejdříve takové, kde bych uplatnila své zkušenosti a dovednosti. Nic. Pak následovalo dlouho nic. Nakonec jsem slevila ze svých požadavků a byla jsem ochotna dělat cokoliv. Zase nic.I na obyčejnou uklízečku se vypisovalo výběrové řízení. Moc jsem tomu nerozuměla. Podle čeho se dělalo výběrové řízení? Podle toho, jak umím zametat, nebo vytírat?
A do finále mě dorazilo, že mě nikdo nezaměstná, protože mám malé děti.

A tak jsem skončila na úřadu práce.
Každý měsíc jsem se hlásila k raportu, abych se dozvěděla, že pro mě žádnou práci nemají a za to jsem dostala od Městského úřadu almužnu / podporu, abychom s dětmi neskončili na ulici. Bylo to v té době docela kruté pro samotnou, rozvedenou ženskou s třemi malými dětmi. Když jsem vše poplatila, tak nám na den zůstalo přesně 60,- Kč na jídlo a na vše ostatní. Ale pořád jsem to nevzdávala. Snad bude líp, až děti povyrostou.

Mezi tím jsem prošla rekvalifikačními kursy od úřadu práce,
kde mě učili např. jak být asertivní, v pohodě, jak napsat životopis, jak si věřit a zvládnout přijímací pohovor atd. Docela príma, ale na nic, když vás po ukončení kursu nikdo nezaměstná. A kolik to celé stálo? Ani se neptejte. Stejně o nic nešlo, vždyť to bylo placeno z fondů Evropské Unie. A nejvíc si vydělaly zase jenom různé agentury.

No, děti už vyrostly,
já měla za sebou pět rekvalifikačních kursů, dokonce jsem si pořídila počítač, když jsem už měla ten certifikát a udělala jsem si i řidičák, protože ho všude chtěli a tak jsem si říkala, že snad konečně najdu nějakou práci, když jsem tak důkladně vyškolená.
Omyl. Nikdo mě nezaměstnal. A víte proč? Protože jsem byla pro ně už stará.

V těch různých obdobích jsem samozřejmě občas nějakou práci dostala, ale bylo to jen vždy buď na dobu určitou, nebo záskok, nebo práce na černo. Takže jsem pracovala jako: kreslička strojních výkresů, sekretářka, prodavačka, kuchařka, OSVČ, pokladní, pojišťovák, finanční poradce atd.

Pořád jsem přemýšlela, co dělám špatně, že nemohu najít práci a už jsem na to přišla.
1. Bydlím ve špatném kraji a městě, kde je vysoká nezaměstnanost.
2. Chybí mi známosti typu ty pomůžeš mě, já pomůžu tobě.
3. Nemám peníze na investování.
4. Jsem důvěřivá a nikomu neodmítnu pomoc.
5. Narodila jsem se do chudé rodiny bez konexí.
6. Nechci si najít nového muže jenom proto, abych nebyla sama a měl mě kdo živit.

Nyní, ve svých 53 letech jsem to vzdala.
Nemá cenu spoléhat se na tento stát, že vám pomůže, když nebudete vědět kudy kam. Hystorie se stále opakuje. Bohatý bohatnou a chudý chudnou. A zaměstnavatelé stojí jen o mladé, krásné a svobodné zaměstnance, nebo o příbuzného kamaráda, který zase udělá naoplátku něco pro vás. Nic není zadarmo.

 Jak říká staré přísloví : prachy dělají prachy, aneb : čert s... vždy na velkou hromadu.

A můj nejoblíbenější slogan zní :
Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš.

Bohužel je taková doba, že to platí dvojnásob. Dnes se platí za vše a pokud nemáte peníze, tak máte smůlu a nikdo vám nepomůže.

K čemu vám bude zdraví, když umrznete pod mostem, protože nemáte na nájem?  

Do důchodu mám ještě daleko a nejsem si jistá, jestli vůbec nějaký důchod dostanu, až nastane ta radostná událost.
Možná se i dočkám toho, že aby se nemusely důchody vyplácet, protože na ně nebude, tak se odchod do důchodu prodlouží do 75 let. To už pak bude jedno, jestli mi ho dají, nebo ne. Stejně si ho dlouho neužiju.

A o to tu jde.

Začala jsem tedy hledat nové možnosti, jak vydělat peníze na běžný provoz rodiny a domácnosti a jak si zajistit stálý příjem peněz i do budoucna, abych se již nikdy nedostala do té samé situace jako před léty. A abych si konečně mohla občas udělat radost a něco si koupit. A ne pořád sledovat slevy a nakupovat v sekáči obnošený šaty, kus za 5,- Kč.

Strávila jsem spoustu hodin u počítače hledáním, čtením a tříděním informací. Párkrát jsem nalítla na podvod. To, když po mě chtěli zaslat peníze dopředu na zaslání seznamu domácích prací a nakonec jsem dostala doporučení zase já žádat o peníze atd.
Nebo jsem zjistila, žen to není pro mě to pravé ořechové. Další pro mě cenná zkušenost, co nemám ani zkoušet a čeho se mám vyvarovat. A protože nemám žádné volné finanční prostředky, snažila jsem se najít takovou možnost, kde mohu začít od 0, bez financí.

V současnosti je můj pracovní nástroj  počítač a můj mozek.
Jedna známá mi řekla, ať si ještě koupím skleněnou kouli. Černou kočku totiž už mám.

A jak jsem se dostala až sem?

Jsem vcelku normální ženská. Nebo spíš byla, dokud se mi nezačaly zdát sny, při kterých jsem se vzbudila celá zpocená.

Začalo to v mých 17ti letech. Zprvu jsem tomu nevěnovala pozornost. Postupem času jsem si začala všímat, že některé věci ze snů se později splnili. Ze začátku jsem tomu moc nerozuměla, protože sny byly zmatené, jakoby šifrované s použitím děje a symbolů. Vždy jsem se všeho účastnila, jakoby se to dělo mě. Budila jsem se s hrůzou, co se mě, nebo mé rodině stane. Až postupem času jsem se naučila rozeznávat, co se týká mě, a co úplně cizích lidí, které vůbec neznám.

Prošla jsem si obdobím, kdy jsem nevěděla kudy kam. Byla jsem v těžké životní situaci a potřebovala jsem vědět, zda to dopadne dobře. Navštívila jsem kartářku, ale ta mi toho moc neřekla. Spíš obecné věci, které se dali aplikovat obecně na každého. Měla jsem jen ty své sny, ale neuměla jsem zařídit, aby se mi zdál sen o tom, co potřebuji vědět. Někdy se to povedlo, někdy ne.

To mě přivedlo k vykládání karet. S vykládáním budoucnosti jsem začala ve 35ti letech a to s mariášovými kartami. Pak jsem si koupila TAROTY a po nich ještě věštecké karty. Ke kartám přibyla numerologie. Chtěla jsem vědět, zda jde zjistit, co nás čeká i z data narození. A po numerologii zase automaticky přišlo REIKI - léčivá energie. A s tím vším dohromady zájem o tajemno, inkarnaci, minulé životy, auru atd.

V žádném případě nepoužívám techniky z bílé a černé magie. Těmto tématům se vyhýbám. Někdy dobře míněná pomoc se může obrátit proti nám. Nečaruji, jen pracuji s intuicí a energií, kterou máme všichni vrozenou. Jen ji neumíme používat, nebo jsme vůči ní málo vnímaví.

--------------------------------------------------

V současnosti se snažím nalézt odpovědi na své nekonečné otázky. Vždy, když na nějakou naleznu odpověď, vynoří se nová, která je s tou původní spojena. Takže je to nekonečná cesta hledání odpovědí.
O těchto svých závěrech a nalezených odpovědí na dané otázky k daným tématům, tak, jak je chápu já, budu postupně psát v tomto blogu.

Nejvíc mě rozčiluje, že úvahy a moudra, která zde, na internetu, většinou lidé píší, někde opsali, aniž by o těchto výrocích dopředu a pořádně přemýšleli a už vůbec prožili. Někdo zplodí blábol, který vypadá dobře a dobře se čte, protože říká to, co chceme slyšet a my to hned opakujeme po něm.
Proč to ten člověk udělá ? Důvodů je spousta. Věří tomu, chce být zajímavý, chce být uznávaný, chce být bohatý atd.

A my to potom po něm papouškujeme,

protože přeci, když o tom píše každý, pořád dokola,
stejně o stejné věci, tak to musí být pravda, ne ?

----------------------------------------

V dnešní době se esoterika stala novodobým kultem a novodobým náboženstvím, se vším všudy, co k tomu patří. Mám na mysli hlásání lásky k lidem, zemi, bohu. To, jak se pozvedneme do jiné dimenze atd. Co je a co není správné ? Co je a co není dobré ? Jak to vědí ? Stali se na chvíli bohy ?

Ten, kdo opravdu ví a miluje, došel osvícení, nemá potřebu o tom mluvit a vykřičet to do celého světa. Ví, že je to marné. Že je to pouze a jenom vnitřní záležitost každého z nás. Že každý je na této cestě sám, tedy jeho duše. Kdo se chce změnit, změní se. Učiní tak tiše a s pokorou. Sám v sobě hledá sílu, pravdu a odpovědi. A my ostatní, kteří víme, mu občas, pokud nás takový člověk požádá o radu či pomoc, ukážeme rozcestí a sledujeme, kterou cestou se dá. Nesoudíme, chápeme a akceptujeme jeho rozhodnutí, i když s ním nemusíme souhlasit. Je to jeho cesta a on si ji vybral dobrovolně. Co je dobré pro mě, nemusí bý dobré pro druhého a naopak.

Spousta lidí si na tom vybudovala kariéru. Využila situace, kdy jsou lidé unaveni a touží po nějaké jistotě, že jejich snažení není marné, že budou odměněni. Andělské léčení, dračí léčení, energie světla, nové způsoby léčení pomocí nových symbolů , nových a sylnějších vibrací a další a další. A vždy tu jde jen o jedno. A potom to již jede samo a nejde to zastavit. Vytvoří se efekt domina.

Proboha, lidi, používejte všechny své smysli. To znamená také svůj mozek. Myslíte si, že takto má vypadat svět ? Že každý má na každém profitovat ?

Já si například přečtu, že ta a ta nabízí zasvěcení do dnes tak známé šambaly, které i ona absolvovala u zase jiné bezejmenné a ta zase u jiné a tak dále. Kde všichni ti lidé předemnou mají jistotu, že jim opravdu byly předány nějaké schopnosti ? Možná se v tu chvíli díky své náladě a zanícení cítili vyjímečně a tím pádem měli pocit, že to funguje a oni disponují po zasvěcení jinou, silnější energií. Když bych zašla do extrému, tak by tam mohl přijít i člověk, který je třeba masový vrah nebo psychopat a byl by zasvěcen, dostal by dar léčení ? Vždyť každé malé dítě se musí vše naučit samo a pokud k tomu nemá vlohy, tak se může snažit jak chce a je mu to houby platné. My mu v tom učení jen pomáháme.

Je to stejné, jako s nadáním. Myslíte si, že kdyby k vám teď přistoupil světoznámý a uznávaný malíř a za nějaký poplatek by vám slíbil, že po zasvěcení budete umět malovat jako on, potom by pronesl nějakou formuli, poklepal by vám na hlavu, a vy by jste uměli malovat ? Tomu přeci sami nevěříte. Tak proč potom věříte těm blbostem na internetu o zasvěcení a o všech ostatních věcech mezi nebem a zemí, za které po Vás chtějí peníze ? Nikdo nedostal dar léčení tím, že si ho koupil / zaplatil.

Věřte jen vlastním zkušenostem. A i o těch přemýšlejte. Ne vše musí být pravda. Něco může být klam, blud nebo pouhá iluze, která se těžko rozpozná od skutečné a pravdivé informace.

Takže příště se těšte na téma : ZAMYŠLENÍ NAD .. Kniha TAJEMSTVÍ, pravda či lež ?